Jeden chalupník z vesničky poblíž Havlíčkova Brodu strašně nerad cestoval, stále se zdržoval v rodné vsi a musel-li se vydat do města na nákupy, bral to jako tragédii. A jako naschvál, jednoho dne dostal obsílku do Prahy! Marně bědoval, ale k soudu musel osobně. Nic naplat, zapřáhl do vozu a v určený den ráno vyrazil.
Cesta proběhla bez problémů, v Praze s úspěchem vše zařídil a domů vyrážel dokonce dříve, než původně myslel. Cestou si liboval, že to cestování není nakonec tak špatné. Už byl na dohled rodné vsi, když nějak neopatrně sjel z cesty, jezdil křížem krážem po neznámých lesích ne a ne nalézt tu správnou cestu. Nevědomky totiž přejel bludný kořen a to mu nedovolilo dojet zpět domů. Do chalupy dorazil až druhý den ráno, prý bloudil až někde kolem Habrů.
Je asi zbytečné dodávat, že sedlák již od té doby nikdy nikam nejel, ani za všechny poklady světa.