O ohnivém stádu

Nedaleko Lučice teče Olešnický potok a podél něj leží rozsáhlé louky, kterým se říká Panské. Sem pasáci přiháněli stáda dobytka za pastvou. Častokráte se tu dokonce koně pásli nejen ve dne, ale i v noci.

Jedné letní noci, na obloze svítil jasný měsíc, zde bylo na pastvě stádo z nedaleké Lučice. Vždy jeden pasáček hlídal koně, ostatní pospávali a po určité době se vystřídali.

Potom ale usnul i pasáček, který měl hlídku. Vzbudili uprostřed noci kamarádi a koně nikde! Všichni se rozeběhli po loukách aby našli ztracená zvířata. Po chvíli je spatřili dole u lesa.

Ale co to? Koní bylo nějak víc, chlapci přišli ke stádu blíže a hrůzou nemohli udělat krok dál. Jejich stádo se promíchalo se stádem ohnivých koní! Pasáčci se vzpamatovali a snažili se od sebe obě stáda odehnat, ale nešlo to. Náhle, sami od sebe se ohniví koně dali na útěk do stráně nahoru a po cestě pryč. A naneštěstí s nimi běžel i nejkrásnější hřebec z Lučického stáda.

Koně doběhli až k Bezedné studánce o které se vypráví mnoho pověstí a příběhů. Nezaváhali ani chvíli a všichni, včetně hřebce, naskákali do studánky a jako by se po nich země slehla. Když o svém zážitku povídali pasáčci ráno ve vsi, nikdo jim nechtěl věřit, nebýt ztraceného koně.

Lidé měli z Bezedné studánky strach a velmi dlouho se na panských lukách nepáslo.