Jiříkův kámen

Nedaleko Polné se nachází kopec, porostlý lesem, zvaný Homole. Na jeho vrcholu leží rozvalená skála, Jiříkův Kámen. O tom jak přišel ke svému jménu pojednává následující pověst.

Jiří Poděbradský, tehdy ještě mladý šlechtic se velmi často zdržoval na hradě v Polné. Jednou jel hustými lesy od Jihlavy k Polné. Byl teplý, letní den a stín kamene na kopci Homole přímo vybízel k odpočinku. A tak Jiřík zastavil koně a sesedl. Chvíli odpočíval ve stínu u studené skály, když spatřil stařečka, bílého a průsvitného jako pára.

Zde je nutno povědět, že Kunštáti, ke kterým Jiřík patřil, měli podle pověsti děda rodu. Bájnou postavu, jenž se zjevovala, když mělo dojít k něčemu závažnému, nebo důležitému.

"Vstaň a hned jeď. Na hradě Kačina je sněm všech knížat a rytířů, hledají muže, který by tuto zem vedl, než doroste pravý král." Pravil stařík a rozplynul se jak pára nad hrncem. jiřík hned věděl o co jde, nemeškal, nasedl na koně a vyrazil.

Na hradě jej sněm zvolil správcem země. Království vzkvétalo, budoucí král dospíval a držel Jiříka v úctě.

Chstala se svatba, mladý král si měl brát krásnou princeznu z cizí země a Jiřík mířil z Polné do Prahy. Zastavil se u kamene v lesích, aby si odpočinul. A opět, zjevil se mu stařeček z bílé páry a Jiřík zpozorněl.

"Zlou novinu ti nesu, mezi králem a jeho ženou leží černý hrob. Země nebude vzkvétat. Rytíři se budou ptát, co dělat, kdo nás povede? Pak jeden rytíř povstane, toho poslechni a jeho radou se řiď." A dědeček zmizel jako minule.

Po smrti Ladislava Pohrobka byla Česká země bez krále a na Staroměstském náměstí se sešli přední rytíři a šlechta. Tu jeden z nich povstal a k nohám Jiříkovi položil meč. A Jiří výzvu přijal a za všobecného jásotu se stal Českým králem. Panoval dobře a spravedlivě.

Stařeček z mlhy se mu již do konce života nezjevil.