Divé ženy

Za dávných dob prý v Černém lese severně od Žďáru tančívaly divoké žínky. Lidé, kteří se večer vraceli z polí je viděli v podobě modrých a zelených světel u mohutného buku na okraji lesa.

V těchto místech často oral mladý sedlák Hájek z Počítek. Lidé mu říkali, aby se tam po klekání nezdržoval, že se mu něco zlého přihodí, mládenec však dobrých rad nedbal.

Jednoho večera byl ale západ slunce neobvykle rudý, staří lidé potichu šeptali, že zas divoženky při tanci někoho roztrhaly. Hájek zrovna dooral a chystal se jet domů, když jej náhle obklopilo několik bledých žen, spoře oděných, s rozevlátými vlasy.

Vzali Hájka do kola ten musel chtě, nechtě tančit. Divoženky si jej v kole předávaly a mladíkovi se pomalu nedostávalo dechu. Srdce mu tlouklo jako zvon a rudý západ slunce se nad obzorem sléval v jednu skvrnu. Pak upadl a divé ženy se naň vrhly. Chtěly jej roztrhat, aby jeho mladá krev pokropila zemi.

„Nezabíjejte mne prosím, mám před svatbou a moje žena by zemřela smutkem.“ Zaprosil mladík z posledních sil. Divé ženy se jen smály. Jen jedna, stojící opodál pravila:

„Nemáme právo jeho budoucí ženu učinit nešťastnou! Naopak, dáme mládenci svatební koláče, jako dar od nás!“ Ostatní divoženky se zarazily a potom s nápadem souhlasily, s tím, že ani jeden z koláčů nesmí být při svatební hostině rozkrojen nožem, jinak se Hájkovi zle povede!

A tak se stalo, divé ženy zmizely jak pára nad hrncem a před Hájkem ležel velký list podbělu a na něm hromada kouzelných svatebních koláčů. Z posledních sil došel domů a podal své nastávající list s koláči. Příhodu s divoženkami si nechal pro sebe, pravil pouze, že koláče se mohou jen lámat, nikoli krájet nožem. A hned, na ukázku, kus jednoho odlomil a snědl, byly to ty nejlepší koláče, jaké kdy měl.

Chystala se svatba, ale mladík byl duchem mimo, často myslel na divou ženu, která mu zachránila život a na Černý les. Pak nadešel svatební den, po obřadu v kostele se hosté posadili ke stolům a nevěsta postavila před ženicha mísu s koláči. Ten však ani neochutnal, myslí byl úplně mimo. Jen pravil:

„Lámat, nekrájet!“ To mladou ženu dopálilo. Vzala nůž a jeden po druhém všechny koláče přepůlila. Hájek se narovnal, odplivl si a na Černý les a divé ženy si už ani nevzpomněl, kouzlo divé ženy bylo zlomeno.

Další varianta pověsti:

Pověst o tanci divých žen se udála také v Čihovicích, kousek od Senožat na Humpolecku. Brzy ráno vyrazila mladá děvečka na trávu. Na louce spatřila, kterak divé ženy za svítání tančí. Svýma bosýma nohama dupali po nejlepší trávě. Dívku to rozhněvalo a křikla:

„Táhněte odsud, přestaňte dělat škodu!“ To neměla dělat, divé ženy jí vzali do kola a téměř ji utancovali k smrti. Nalezena byla až lidmi ze vsi, kteří jí šli hledat, když se dlouho nevracela. Šaty měla roztrhané, byla celá zkrvavená a v bezvědomí. Velmi dlouho trvalo, než se uzdravila.