Jak klášter k rybníku přišel

Když zemřel král Přemysl Otakar II., nastaly v zemi zlé časy. Přišla sucha, pak zas bouře a deště, které odplavily už tak seschlou úrodu. Sýpky zely prázdnotou.

V Simtanech, vesničce východně od Pohledu žil sedlák, měl na krku spoustu hladových krků a nejepší jeho pole bylo plné bláta. velká voda vše spláchla.

Tak se tedy sedlák jednoho rána sebral a vyrazil do Pohledského kláštera, poprosit abatyši o kousek chleba pro své děti.

Abatyše byla však neoblomná, prý mají také málo a každý má hlad, dá jednomu a bude muset všem. Sedlák se už chystal se sklopenou hlaou opustit klášter, když náhle představenou něco napadlo.

Uvědomila si, že pohledskému klášteru náleží pramálo rybníků a při půstu se ryby přeci jíst mohou. A zrovna nejlepší sedlákova louka by byla pro nový rybník jako dělaná. Povolala tedy sedláka zpět a po dlouhém smlouvání se dohodli.

Sedlák v době hladu tedy vyměnil svou nejlepší louku za několik bochníků chleba a šest ryb, které dostane každý rok z nově zbudovaného rybníku.