O pokladu a rakvi

V dobách, kdy z pevného hradu Ronovce zůstaly jen kamenné trosky, se odehrává tato pověst. Před mnoha staletími se prý ve zřícenině občas zjevovala pevná dubová truhla plná zlatých mincí, která se na kratičký okamžik otevírala.

Vedle ní ležela překrásná rakev se zlatým kováním. Uvnitř odpočívalo mrtvé tělo oblečené do slavnostní, generálské uniformy se zlatými knoflíky a vyšíváním. Mrtvý vojevůdce měl prý u pasu připnutou drahocennou šavli.

Jednoho letního dne procházela kolem hradu žena z nedaleké vesnice. Před horkým poledním sluncem, které obtěžovalo teplem i v hlubokých lesích, se rozhodla ukrýt do chladných stěn zříceného hradu. Jen na chviličku, odpočinout si.

Ihned jak došla ke zřícenině, spatřila na zemi u rozpadlé hradby pozlacenou rakev a v ní bledého generála v překrásné uniformě, jen kousek od rakve stála zavřená truhla. Kdo ví, jak jí to napadlo, přiskočila k mrtvému, vytrhla jeho šavli a vší silou probodla ležící tělo…

Země se s rachotem rozestoupila, ženu to odhodilo až ke zborcené hradbě a vše zmizelo do hlubin. Když se nešťastnice vzpamatovala, nebylo po rakvi, truhle a celém pokladu ani památky.

Jedno je jisté, země poklad nevydala a ani přízrak generála se již nikdy neobjevil a prý uplyne ještě hodně času, než se zase ukáže.