V době Švédských válek měly Simtany jen pár domů. Uprostřed vsi, na malém návrší stávalo stavení hospodáře Tomáše Fitzky. Polí měl málo a v hospodářství se mu nedařilo. Nezbylo mu tedy nic jiného než k hospodaření přibrat i jinou práci, stal se tak kostelníkem v nedalekém Pohledském klášteře.
A protože Fitzkův nejstarší syn již zastal práci kolem malého hospodářství, tak si Fitzka svou každodenní prací v Pohledu dobře vydělal a stříbrné mince se mu začali pěkně hromadit.
Již přemýšlel, že by celé hospodářství odkázal synovi a nadobro se odstěhoval do Pohledu. Když tu přišla na Vysočinu zlá správa. Švédský vojevůdce Torstenson zvítězil ve veliké bitvě a všichni měli strach, že právě jeho vojska potáhnou přes naši zem.
Lidé neváhali, začali ukrývat majetek a chystat se na odchod do hlubokých lesů, aby tam přečkali, než vojáci zas odtáhnou. I Fitzka dostal strach, že by o své úspory mohl přijít a tak se rozhodl, že mince zakope. Sehnal hliněnou nádobu, jíž naplnil úsporami, hrdlo ucpal a zalil voskem. Tajně poklad zakopal na zahradě svého domu tak, aby o nich nikdo nevěděl. Ženě a nejstaršímu synovi pravil:
„Stříbro jsem ukryl tak, že mu neublíží ani voda, ani oheň.“
Následující den pomáhal kostelník při stěhování řeholnic z Pohledského kláštera, mířili povozy do Žďárských lesů, kde mělo býti bezpečněji. Fitzka jel s vozy až do Ždáru a odtamtud se pěšky vracel do Simtan. Ale to již krajem táhli Švédové. Hospodář se již do rodné vsi nikdy nevrátil, povídalo se, že jej zabili opilí vojáci kdesi na cestě.
Roky plynuly a Fitzkovi ukryté peníze se nikdy nenašly, dodnes se v Simtanech věří, že jsou stále někde ve vsi zakopány.