Lovec raků

V dávných dobách byly potoky a tůně na vysočině plné raků. Však také jeden soused z Lučice na ně velmi rád chodil. Jednoho dne vyrazil k polím, podívat se, zda na nějakého pěkného klepetáče nenarazí.

Bylo po dešti a lovec měl strach, aby byla voda dostatečně čistá. Šel podél potoka a hledal vhodné místo, kde by si lehl na břicho, na zem a čekal na úlovek.

Když tu náhle vytřeštil nevěřícně oči. Na cestičce před ním ležel ohromný rak, muž jaktěživ podobného neviděl. A to mu již táhlo na šedesát let. Sáhl radostně sáhl po úlovku, když najednou tam místo raka leží vodník!

Lovec se zalekl a dal se do běhu směrem k Lučici, s tímhle nechtěl mít nic společného. Ale vodník za ním, hnal jej až k Bártovu rybníku, kde se mu ještě zlomyslně vysmál. Muž dorazil udýchaný a polomrtvý hrůzou na práh rodného obydlí. Netřeba připomínat, že na raky jej už nikdo nikdy nedostal.