Mezi Lučicí a Chlumem se za dávných dob často zjevovala světýlka. Jistý hospodář mířil z Tisu domů, do Lučice, už nebyl od rodné vsi daleko, ale litoval, že si v Tisu nepůjčil lucernu. A najednou, zahlédl před sebou slabé světýlko, ihned si pomyslel, že to bude někdo ze sousedů, asi se také vrací domů. Nebo mu šel někdo z rodiny naproti.
Zavolal tedy směrem ke světlu, ale nic se nestalo. Vzpomněl si na pověsti o světýlkách, která se objevují kolem močálů u Lučice.
A jakoby to přivolal, světýlko poskočilo a honem k hospodáři, kroužilo kolem něj a poskakovalo. Muž na nic nečekal a rozběhl se k Lučici.
Domů doběhl celý potlučený, jak utíkal tmou. Po této příhodě si vždycky půjčil světlo, když se vracel domů pozdě večer, nebo ještě lépe, chodil za světla.
Co kdyby jej světýlko tentokrát zavedlo někam do bažin, nebo do Bártova rybníka?