Svatba mrtvých

Mladý student kráčel zamyšleně a zkroušeně májovou alejí. Musel z finančních důvodů zanechat studií na kněze. Náhle, z ničeho nic, proti němu vykročil neznámý muž. Bývalý student se mu svěřil se svým osudem. Muž mladíkovi podal měšec plný zlatých mincí a pravil:

„Dostudujte tedy a staňte se knězem. Třeba mne někdy v lipnickém kostele oddáte s mou snoubenkou.“

Mladík radostně slíbil že určitě ano, poděkoval a celý šťastný utíkal domů. Z darovaných peněz za několik let snadno dokončil studia. Když mu byl nabídnut post faráře ve vísce Lipnice nad Sázavou, tak jej s radostí přijal a na neznámého mecenáše si v tu chvíli ani nevzpomněl.

Za několik let, když napadlo v zimě sněhu jako snad nikdy, ležel už mladý lipnický farář v posteli. Najednou se zvenku ozvalo zaklepání na okno a tichý hlas:

„Nezapomeňte na svůj slib.“ Farář vykoukl ven do zimy, ale nikoho neviděl. Šel tedy spát s tím, že se mu to jen zdálo, příští noc se ale opakovalo totéž.

Třetí noc už farář vyšel ven a vyrazil ke kostelu. Nevěřil svým očím, z kostela se ozývala tichá hudba a okny zářilo stříbrné světlo. Vešel tedy v němém úžasu dovnitř.

Lidé s nepřirozeně bledými tvářemi, kteří stáli uvnitř uhýbali faráři z cesty, ten se převlékl do kněžského roucha a vystoupil před oltář. Jaké bylo jeho překvapení, když spatřil neznámého muže, který mu zaplatil studia a po jeho boku překrásnou dívku.

Roztřeseným hlasem oba oddal, za celý obřad nezaznělo od nikoho ani slůvko. Po skončení tiché svatby se ženich, nevěsta i všichni svatebčané rozplynuli. Nezbylo po nich nic, než mlha, která se za chvíli ztratila ve studeném vzduchu.

Vyděšený farář dovrávoral ke dveřím, zamkl kostel a na faře zalehl do peřin. Do rána však hrůzou neusnul.