O lakomém mlynáři

Dříve se pole různých majitelů od sebe oddělovala takzvanými mezníky. Byly to kamenné nebo dřevěné pilíře zaražené do země. Tak každý hospodář věděl, kde končí jeho majetek a začíná sousedův.

V Habrech žil mlynář, byl lakomý a svých polí měl pořád málo. Tak za jedné podzimní noci vyrazil s krumpáčem a lopatou a posunul jeden svůj mezník hluboko do pole vdovy, která bydlela v jeho sousedství. Obral ženu o velkou část jejího majetku, ale již se nepodařilo dokázat, kde mezník ve skutečnosti stál.

Za mnoho let mlynář zemřel a pár dní nato se objevil přízrak mrtvého lakomce s mezníkem na zádech, bloumal po polích kolem Habrů a když někoho potkal, vyděsil jej k smrti a pak se zeptal:

„Kam ho mám dát?“ Ale to už oslovený člověk utíkal od ducha pryč, co mu síly stačili. Několik let takhle chodíval po okolí a děsil místní lid i cizince. Až jednou, byla teplá letní noc, narazil na nebojácného krajánka. Ten odpověděl:

„Dej ho tam, odkud si ho vzal.“ Po těch slovech duch zarazil mezník na původní místo a zmizel. Od té doby jej nikdo nespatřil, jeho duše konečně došla pokoje.