O sběrači raků

Kousek od Věže, na panském potoce, chytal jeden chalupník raky. Byla letní noc. Hvězdy ozařovaly les kolem i okolí vody, práce mu šla dobře od ruky. Když tu si muž všiml, že na kamenitém břehu potoka leží veliký rak. Bylo to u tří studánek.

Zaradoval se a sáhl pro veliké zvíře. Schoval raka do pytle, radoval se z bohatého úlovku a hodil zavazadlo na záda a vyrazil domů.

Ještě u potoka se odkudsi ozvalo kára-ku-kluku, já jsem v pytlíku. Muž se zalekl, ale myslel, že se mu jen něco zdálo. Když podivná slova uslyšel potřetí, lekl se, odhodil pytel a začal utíkat domů.

Teprve teď mu došlo, že v pytli nesl celou dobu vodníka.

Pověst o velkém rakovi od řeky Sázavy:

Podobá pověst pochází i od řeky Sázavy, ještě než proteče Žďárem. Chlapci z vesnic chodili často na raky za svitu loučí. Jednou dva kluci nalezli ohromného raka, strčili jej do pytle a vyrazili zpět do vsi. Po chvíli jim bylo jasné, že podle váhy nenesou obyčejného raka, kor když se kousek od cesty v rákosí ozvalo:

„Hykli…“ A z pytle mu odpověděl hlas:

„Já jsem v pytli.“ To už na nic nečekali, odhodili zavazadlo a pelášili k vesnici.

Starší chlapci se jim na návsi vysmáli a doprovodili je k místu, kde měl ležet pytel. Nebylo tam však již nic. Vodník asi zmizel v řece i s pytlem. Již se schylovalo k dalšímu výsměchu, když se z rákosí ozvalo:

„Hykli, hykli, nic nechytli!“