O zlém panu Rašínovi

Dávno již tomu, kdy v Chotěboři vládl Jaroslav Sezima Rašín z Rýzmberka. Byl to krutý a zlý pán. A jak už to tak bývá, neskončilo to ani s jeho vlastní smrtí. Vždy o půlnoci se opakovala ta samá scéna, od chotěbořského zámku vyjížděl honosný kočár do něhož bylo zapřaženo trojspřeží ohnivých koní.

Za velikého hluku projížděl kočár s duchem zlého pana Rašína městem. Občané byli každou noc rámusem probuzeni a s obavami čekali, co se bude dít. Celou hodinu jezdil hrůzostrašný kočár po Chotěboři, než zmizel.

Chotěbořským došla trpělivost, pozvali tedy kněze. Ten a několik statečných mužů s meči stanul před půlnocí na cestě kudy kočár jezdil. Plán byl takový, že kněz pomocí kříže a svěcené vody zastaví povoz a muži setnou duchovu hlavu, aby již konečně došel pokoje.

Kočár se však zastavit nepodařilo, kněz byl rád, že skončil jen se zlámanými kostmi a že nepřišel o život pod kopyty ohnivých koní. Z duchova smíchu běhal ještě dlouho mráz po zádech.

Zoufalí lidé se tedy obrátili na astrologa, aby jim poradil, jak na přízrak vyzrát. Ten řekl, že ducha zažene jen člověk narozený ve stejný den jako pan Rašín. Po dlouhém hledání takového našli, byl to pijan a rváč. Chlap jak hora a pro strach měl uděláno.

Čekal tedy s mečem na stejném místě, jako minule kněz, když se přiřítil hrůzostrašný kočár. A skutečně zastavil! Duch se vyklonil z okénka, aby viděl co jej zdržuje, když tu náhle odvážlivec přiskočil k vozu a uťal přízraku hlavu. Koně se rozeběhli neznámo kam a useknutá hlava se skutálela do nedaleké studánky a tam zmizela. Kočár, ani spřežení v Chotěboři od té doby nikdo neviděl.

Jen kolem studánky, kam spadla hlava běhal ještě tři dny ohnivý pes a strašlivě vyl.