Dávno již tomu, kdy jakýsi pohůnek přepadl a zavraždil Lipnického hradního pána a jeho ženu. Služebnictvo je nalezlo v komnatách a manželku se jim ještě podařilo přivést k sobě.
Na smrtelné posteli vypověděla, že vrah měl tvář začerněnou uhlem, aby nebyl poznat. A tak stráže vyrazili do podhradí a pátrali po lupiči a mordýři. Měli štěstí, v hostinci narazili na člověka, kterak u malého stolu přepočítává kradené peníze. To, že měl na krku a čele zbytky černého mouru byl jasný důkaz.
Vrah byl odveden na hrad, kde se ke všemu přiznal. Ještě týž večer byl odsouzen k trestu smrti oběšením, který měl být vykonán příštího rána.
Pohůnek si však sám přes noc v hradním vězení sáhl na život a ráno už ho našli mrtvého. Vrahova duše tak dodnes bloudí po vlhkých sklepeních a temných chodbách hradu, v podobě černé postavy celé umazané od mouru. Hledá prý odpuštění za hrozný čin, který spáchal.