O čarovném zvonku

Ve Vyskytné u Jihlavy máchala jedna stará babička přádlo v obecním rybníce. Pak, když jej vytahovala, tak, jakoby nějak ztěžklo. Co nevidí, spolu s přadenem táhne i krásný stříbrný zvonek. Jen zkusila na něj zazvonit a ten zněl tak jasně a silně, až se jí to ani věřit nechtělo.

Kolem babičky se seběhli lidé a hned věděli, co s tím zvonkem udělají, pověsí jej na místní kostelní věž, kde zatím žádný zvon nebyl. Pak, v neděli jej nechali slavnostně vysvětit a zvonek se poprvé rozezvučel z vysoké věže. To byl ale zvuk, nesl se přes lány obilí, louky, lesy, rybníky až k dalším městům na vysočině. A to byla chyba, když jej zaslechli Jihlavští, začali závidět.

Pak, o svatodušních svátcích, v hluboké noci, se tajně s vozem rozjeli do Vyskytné. Vylezli na věž a opatrně zvon sundali a naložili. V Jihlavě jej pověsili na svou vysokou kostelní věž a těšili se na Boží hod svatodušní, až jim zvonek krásně zazvoní. Když však v neděli vystoupal kostelník na věž a zatáhl za provaz, nic se neozvalo. Ani cinknutí. Zvonek jakoby se do země propadl.

Tou dobou ve Vyskytné začal místní kostelník zvonit na věži a opět se krajem nesl krásný hlas stříbrného zvonku. Ten se sám do Vyskytné vrátil, krádež Jihlavských byla k ničemu, zvon sám věděl, kam nejlépe patří.