O bílé paní

K večeru šel jeden chalupník na Vysokou navštívit svého starého známého, se kterým sloužil dlouhá léta v královském vojsku.

„Tak kdo ví, čím mne zas dnes překvapí.“ Povídal si pro sebe muž, jeho kamarád totiž rád vymýšlel nejrůznější vtipy. Z přemýšlení jej vytrhla bílá postava, kterou spatřil hned u prvních stromů.

„No tys mne ale vylekal.“ Zavolal muž k doměnému kamarádovi v bílém převleku. Postava se však ani nepohnula. Tak chalupník vyrazil k ní. Pár kroků před stromy se však zastavil, hrůzou nemohl dál. Před ním stála štíhlá, bledá žena ve starodávných šatech. Hleděla na muže a po chvíli se otočila a zmizela v temnotě hlubokého lesa. Chalupník na nic nečekal a pádil na Vysokou za kamarádem. Zastavil se až ve světnici a celý svůj hrůzostrašný zážitek ihned vypověděl udivenému známému.

„Nemusel jsi se bát, o přízraku se povídá, že je to duch hraběnky z tvrze v Mírovce, kterou neprávem zastřelil žárlivý manžel. Nikomu neublíží, jen bloudí po nocích Kryštofovým lesem, kde byla zabita a čeká na vysvobození.“