Hrad z pekel

Jistý pantáta se svým synem a ženou vyrazili do Jihlavy pro peníze za len. Byl krásný podzimní den a když za Větrným Jeníkovem odbočili na Jihlavu otec žertem pravil:

„Podívej, tady postavili čerti hrad.“ A ukázal přitom na kopeček kousek od cesty, tam, mezi břízami a borovicemi ležela hromada balvanů. Syn ani nedutal.

„Ty velké kameny sem dopravili pekelníci“, pokračoval dál.

„Lidé z Jeníkova hřešili víc než ostatní a tak dostali čerti z pekla příkaz, aby je pořádně potrestali. Začali tedy na tomto místě hrad, coby svou základnu. Jen jedna podmínka musela být splněna, stavba měla být hotova za jednu jedinou noc, než kohout oznámí úsvit kokrháním. K ránu už byl hrad téměř hotov, když na místo dorazila stará babička. Nesla do Jihlavy na trh mladé kohouty a chtěla být na místě brzy. Jak spatřila co se děje, že čerti a ďáblové staví zde ohromný hrad, tak leknutím vykřikla. To probudilo jednoho z kohoutů a ten zakokrhal. To ženě zachránilo život, protože čerti se k ní už hnali. Po kokrhání do jednoho zmizeli v dýmu a kouři a hrad se zřítil jako domeček z karet. Jen největší z čertů uletěl, vzteky dupnul na skálu kousek od Jeníkova a lidé si na ten kámen dodnes ukazují. Tak tedy kohout zachránil celý Větrný Jeníkov před hněvem pekla."