Opat Wejmluva pozval do Žďáru spoustu malířských mistrů a jejich pomocníků, přijeli na výzdobu kláštera a kostela. Nejznámější z nichy byl mistr Giono, slavný Italský malíř. Přijel i se svou ženou. Jenže ta záhy po příjezdu onemocněla, chřadla a chřadla. Možná to bylo díky chladnému podnebí Žďárských vchů.
Opat, i všelijací ranhojiči a lékaři se snažili pomoci mladé ženě, ale marně. Jednoho rána se již neprobudila. Mistr Giono se chtěl rozloučit a odjet i s mrtvou ženou do Itálie a tam jí pochovat. Opat jej však nehodlal pustit, dílo ještě nebylo hotové. Pravil tedy, že paní pochová pod prvý oltář, při levé straně vchodu v jehož podoltářní jeskyňce odpočívá bělostná socha Marie Egyptské, jíž se zemřelá tolik podobala.
Malíř tedy souhlasil, zůstal a vymaloval nádherné obrazy na všech čtrnácti oltářích.
Poznámka: Tento příběh souvisí s pověstí Svatý Salvátor