Hejkal

Jistý pantáta se vracel do Sedlice od příbuzných z vranického mlýna. Byla už noc a cesta jej vedla hustým lesem, podél vody. Najednou se kdesi ve tmě mezi stromy ozvalo:

„Hej, hej…“ a po chvíli opět, to samé. Pantáta, byl trochu rozjařený, protože na návštěvě dostal i něco ostřejšího, a tak vesele odpověděl:

„Hej, hej, hej!“ Pak za sebou uslyšel dupot. Lekl se a rozběhl se směrem k domovu. Potom mu náhle přistálo na zádech něco těžkého a zabořilo mu ostré drápy do ramen. Čím blíže byl k Sedlici, tím větší zátěž musel nést. Už mu bylo jasné, že na zádech nese hejkala. Když zadýchaně dorazil ke svému stavení, sotva popadal dech. Hejkal seskočil a vykřikl:

„Podruhé už se hejkalovi neposmívej!“ A strašidlo zmizelo zpátky v lese. Pantáta, z tohoto zážitku ještě dlouhý čas postonával.