O hejkalovi

Blížil se podzim a dva dřevaři měli v lesích kolem Žákovy hory stále spoustu práce. Káceli, řezali a sekali dlouho do noci a stěží si našli chvíli na odpočinek a posezení u ohýnku. Když už se tak stalo, vzali velký pytel na klestí, do kterého strčili oba nohy, až po pás, aby jim bylo teplo.

Jak tak sedí a popíjejí kořaličku na zahřátí jeden z nich cosi zaslechne, podivné zvuky přicházející z hloubi lesa. Oba sedí jak zařezaní, v temném hvozdu, daleko od lidí, strachy ani nedutají.

Najednou před dřevaře skočí zvláštní stvoření, nahrbený malý mužík s vykulenýma očima a rozcuchanýmy vlasy. Hejkal, obávaná lesní bytost. Chvíli si oba muže důkladně prohlíží a pak se dá do hlasitého smíchu.

„To jsem ještě neviděl, dvě hlavy, čtyři ruce a jen jedna noha. To jsem vážně ještě neviděl, takové stvoření.“ S tímto odběhl do hloubi hvozdu. Dřevaři na nic nečekali, ve spěchu popadli nářadí a za tmy je už v hlubokých lesích kolem Žákovy hory nikdo neviděl. Byli rádi, že vyvázli se zdravou kůží.