Čert a mlynář

Kousek od Světlé, směrem po řece Sázavě nalézá se vesnice Smrčná. Na levém břehu řeky stával mlýn a nad ním ležel od nepaměti ohromný balvan. Často, při velké vodě, byla povodeň balvanem odkloněna směrem na mlýn a páchala škody.

Mlynář i s čeledíny se několikrát pokoušeli balvan odvalit, ale byl příliš těžký. Po jedné takové povodni si mlynář posteskl:

„Přísahám, dal bych cokoli, jen aby ten kus skály byl pryč!“

„I duši bys dal?“ Ozvalo se znenadání. Mlynář sebou trhl a otočil se. Za ním stál čert, ohromný, chlupatý čert.

„A - ano, dal.“ Zakoktal vystrašeně, už bylo pozdě brát slib zpět. Tak se ti dva tedy dohodli, pokud čert stihne do klekání odnést balvan přes řeku tak daleko, aby od mlýna nebyl vidět, tak mlynářova duše propadne peklu. Pokud to ale nestihne, musí mlynáři vyplatit pytel stříbrňáků.

Čert se dal tedy do práce, zvedl balvan, fuňel a potil se u toho, i na pekelníka byl těžký. Pomalu si tu skálu hodil nad hlavu a belhal se pryč od mlýna. Šlo to ztuha, ale již překročil řeku a pomalu mizel za kopečkem, mlynář se už, už smiřoval s tím, že je jeho duše ztracena.

Když se znenadání z blízké vsi ozvalo klekání. Čert vzteky praštil se skálou a propadl se do země, zbyl po něm jen pach síry, dým a pytel stříbra. Kámen byl od mlýna dost daleko a již nikdy velká voda škody nenapáchala.

Balvan zůstal tam, kde jej čert odhodil, leží u lesa, kousek od míst, kde je dnes vlaková zastávka Smrčná. Na vrcholku balvanu jsou vidět ještě otisky čertových rohů jak jej nesl na hlavě a pod kamenem je prý vchod do samotného pekla.