O vystrašeném hejkalovi

Jižně od Žďáru nad Sázavou leží vesnice Radonín. Kousek od ní je rybník, který se jmenuje Návesník a na jeho místě stávala zaniklá vesnička Vtela. V dobách husitských však byla rozbořena a již nikdy znovu nevznikla.

Vraťme se však do dávných dob, kdy ještě vesnice stála v hlubokých a temných lesích. Jednoho večera se statkáři ve vsi notně přitížilo a čeledín tedy vyrazil do Žďáru pro pana faráře. Cesta do Žďáru proběhla v pohodě, ale zpět do Vtely již jeli hlubokou tmou. Čeledín strachy cvakal zuby a farář se vedle něj na kozlíku modlil.

Najednou se ze tmy ozvalo „hej, hej…“.

Ihned bylo jasné že je poblíž hejkal! Mladík strachy vykřikl, pan farář vstal a začal strašidlo zaříkávat. Záhy se u vozu objevil hejkal. Malé, kostnaté stvoření s žabíma očima a ranečkem na zádech. Ruce měl jak lopaty, taky aby ne, bil jimi bojácné lidi po zádech noc co noc.

Teď však sténal a naříkal. Když ho pak farář pokropil kropáčem, s vřískotem vyrazil pryč. Utíkal na západ, směrem k Babínu. To byl prastarý les, který nesl jméno podle dávné slovanské bohyně Baby, protože se tam konali slety čarodějnic, jenž tu předly babí léto.

Ke statkáři dojeli včas, takže jej pan farář stihl ještě naposledy pomazat.

Poznámka: Na tuto pověst navazuje tento příběh: Lesní panny