O kovářovi

Pod Žákovou horou vyvěrá ze země tenký pramínek rezaté, nažloutlé vody, říká se, že je to koňská moč. Prý se zde za dávných časů propadli do země koně i se svými jezdci.

Jednoho dne šel jistý kovář přes Žákovu horu poblíž onoho pramene a přišel k jeskyni. Zvědavě vešel dovnitř a hora se za ním zavřela. Nebyla jiná cesta než kupředu, po nějaké době vstoupil do velké místnosti vytesané ve skále. Až se lekl, co uviděl. Stálo tam mnoho koní i s jezdci. Jejich velitel kováře najal, aby všem zvířatům opravil podkovy. Co mu zbývalo, pustil se do díla.

Celý rok trvalo, než všechny koně okoval. Pak k němu přistoupil velitel jezdců a dal mu odměnu za dobře odvedenou práci - košík plný koňských kobylinců!

Co měl kovář dělat, smutně poděkoval a se sklopenou hlavou zamířil z hory ven, ta byla kupodivu otevřená a tak bez potíží vyšel zpět do lesa. Naštvaně pohlédl na výslužku a vysypal kobylince do jehličí před skálu, jen několik zbytků zůstalo mezi proutím košíku.

„Co se s tím ponesu, před kovárnou jich je dost a dost... Jen košík si nechám, ten stojí za to.“ Řekl si a vyrazil domů.

Jaké bylo jeho překvapení, když pohlédl doma do košíku, mezi proutím se leskly stříbrné mince. Kovář poznal, kolik uhodilo. Na nic nečekal a běžel na místo, kde košík vysypal. Ale po stříbře ani vidu a skála byla pevně zavřená.