O šotkovi

V Krucemburku, kousek od mlýna stála malá chaloupka. V ní žil chudý Matěj se svou ženou a kopou dětí. Bída s nouzí se chaloupce nevyhýbaly a oba rodiče marně přemýšleli jak zabezpečit své potomky. Matěj se jednoho dne vydal do mlýna, schází se tam spousta lidí i krajánci zdaleka, snad někdo poradí.

A přišel s nápadem, pořídit si šotka! Prý udělá práce za dva a bude se jim dařit jako nikdy. Matějova žena nadšeně souhlasila. A jak jim poradil krajánek, za poslední peníze sehnali slepici, černou jak noc. A čekali, až snese vejce. Když ta chvíle přišla, dal si Matěj podle rady vejce do podpaží a nosil jej tam, dokud se z něj nevylíhl malý mužíček.

„Jsem šotek Matěji. A jsem tady proto, abych ti pomohl.“ Matěj i se svou ženou nemohli věřit vlastním očím, ale šotek se hned začal činit. Po pár týdnech už měli slepic několik, bylo vajec, že je i prodávali. Časem ušetřili na prase i kravku. Pole dávala obilí i brambor snad dvakrát tolik, než dříve.

Rodina si nemohla stěžovat. Sousedé ale záviděli, o šotkovi se dozvěděli a chtěli ho půjčit, nebo koupit, na to však byl Matěj moc opatrný. Pak ale přišla žena s nápadem, aby pořídili šotka ještě jednoho, nebo radši dva, či tři a ty, že se ziskem prodají. Původnímu šotkovi se ten nápad vůbec nelíbil, ale to už Matěj chodil a pod každým podpažím měl vejce od té nejčernější slepice, kterou sehnal.

Ale místo šotka se vylíhlo jen obyčejné kuře! A z druhého vejce taky. Ještě několikrát to Matěj zkusil, ale stále nic. Chtěl tedy poprosit o radu šotka, ale ten nebyl k nalezení. Obrátili celý domek naruby, ale po mužíčkovi se země slehla.

Matějovy se přestalo dařit. Nespadli ale to takové bídy jako dříve, šotek je přece jen naučil hospodařit.