O vodníkovi a mouce

V Bártově rybníce u Lučice žil kdysi vodník. Jednoho dne vezl podél hráze sedlák z Lučice žito do mlýna na semletí.

Když náhle vidí, jak na dutém pařezu u břehu rybníka sedí zelený mužíček. Pantáta se sehnul pro kámen a trefil vodníka přímo do zad, ten leknutím skočil do vody. Sedlák se jen smál a vodník mu z rybníka hrozil pěstí:

„Tohle ti sedláku přijde draho!“ Křičel za ním.

Za týden jel pantáta do mlýna pro mouku a u rybníka pusto a prázdno. Sedlák si pro sebe povídal:

„No vida, tak jsem ho zahnal, potvoru zelenou.“ Ve mlýně naložil pytle, zaplatil a vyrazil domů. Když jede kolem Bártova rybníka, cosi slyší, otočí se a nevěří svým očím. Na voze sedí vodník a rozvazuje pytle s moukou, kterou sype z vozu ven. Cesta od mlýna už byla celá bílá. Než sedlák stihl něco podniknout, skočil vodník do rybníka.

Pantáta se od té doby rybníku vyhýbal, bál se, aby zase nepotkal zeleného mužíčka.