Kouzelný oheň

Směrem od Humpolce na Budíkov, vracel se pozdě večer, na veliký pátek, sedlák. Spatřil, kus před ním na kopci hořet veliký oheň a protože zrovna neměl čím zapálit fajfku, stočil tam povoz.

Kolem plamenů sedělo několik otrhaných mužů s dlouhými vousy a klacky se hrabali ve žhavém uhlí.

„Dobrý večer, pánové, nemám čím zapálit fajfku, nebyl by prosím malý uhlík?“ Promluvil sedlák. Odpovědi se však nedočkal. Zkusil to tedy znova a hlasitěji. Až napotřetí, jeden z mlčenlivých patronů vyndal z popela rozpálený uhlík a vložil jej do připravené fajfky.

Sedlák poděkoval a raději rychle odjížděl, na kouření jej docela přešla chuť a fajfku i s uhlíkem schoval. Jen co se vzdálil, zaslechl za sebou rachot. Otočil se a zdálo se mu, že se vrchol kopce, tam kde hořel oheň, propadá! Nečekal na nic, prásknul do koní a ujížděl směrem k domovu, aby jej nic zlého nepotkalo. Muž měl takový strach z toho co prožil, že se sni nesvlékal, jen ulehl na lavici a do rána oči nezamhouřil.

Když ho takto panímáma za svítání našla, chtěl si zakouřit pro uklidnění. Otevřel fajfku a v ní spatřil velký zlatý peníz! Povídal tedy ženě, co se mu včera přihodilo. Ta pokývala hlavou a odpověděla:

„Na veliký pátek se zjevují poklady z hlubin země i lidem, říká se.“ Sedlák si znovu vybavil tu hromadu žhavých uhlíků, která se propadla do země. Třeba se na kopci čarovný oheň a jeho strážci ještě někdy ukáží.