Umrlec v rubáši

V tehdy ještě Německém Brodě žil jeden velice bohatý měšťan. Byl nejen zámožný, ale i lakomý a zlý. Není proto divu, že když jej příbuzní nalezli v posteli mrtvého, žádný pro něj příliš netruchlil.

Pohřbili ho na městském hřbitově u kostela. Jeho bohatství se však nikde v domě nenašlo. Hned první noc po pohřbu přísahali pozůstalí že v lakomcově domě slyšeli hluk a rachot, jako kdyby se někdo přehraboval ve věcech. Ponocný, který měl službu na věži děkanského kostela potvrdil, že o půlnoci se z lakomcova hrobu odsunula žulová deska, vylezl umrlec v rubáši a vydal se směrem k náměstí. Ke svému bývalému domu.

Další noc se opakovalo totéž, byl úplněk, ponocný viděl dobře umrlce, kterak v noční mlze ozářené měsícem opouští hrob. Rubáš postava přehodila přes náhrobní kámen a potácivým krokem se vydala k náměstí.

Ponocný nezaváhal, rychle seběhl z věže dolů, sebral rubáš a honem zpět. Pak čekal co bude. Umrlec se vrátil asi za hodinu a hledal kolem hrobu rubáš. Když pohled prázdných očí zamířil nahoru na věž, v ponocném by se krve nedořezal.

„Vrať mi můj rubáš!“ Zaskřehotala postava. Ponocný stál, jako opařený, hrůzou se nezmohl na slovo.

Ale v tu chvíli už umrlec stoupal po schodech za vyděšeným mužem. Ten začal zběsile zvonit na zvon a volat o pomoc.

Ke kostelu se seběhli rozespalí lidé a ihned se pustili nahoru na zvonici. V polovině schodiště však narazili na mrtvolu, poznali nedávno pohřbeného lakomce. Hrůzou bledý ponocný sestoupil z věže a vynesli mrtvého ven. Kat mu rýčem oddělil hlavu od těla, hrob byl vysvěcen a nebožtíka znova uložili. Lakomcův přízrak se již nikdy neukázal, ale ani jeho poklady nebyly dodnes nalezeny.