O chotěbořských kaplích

Za dávných dob, kdy bylo město Chotěboř opevněno kamennými hradbami, dosahovaly až k nim hluboké a rozlehlé hvozdy. V Chotěboři žil tehdy bohatý zeman a ten měl malého syna.

Chlapec si chodil hrát s ostatními dětmi ven a jednoho dne se nevrátil domů. Rodiče jen okamžitě vyrazili hledat a od lidí se dozvěděli, že syn se zatoulal za hradby do lesů, když sbíral maliny a jahody. Nemohli ale malého synka najít, dokonce i lidé z města pomohli a hledali dítě po hustých hvozdech a nic.

Třetí noc potom, co syn zmizel a oba rodiče již ztratili veškerou naději, se matce zdál sen. Přišla za ní žena, podobná svaté Anně z Chotěbořského kostela a ukázala jí v lesích místo, kde synka hledat. Žena okamžitě ráno vyrazila na určené místo a tam nalezla vlčí jámu.

Hlubokou díru, do které lidé za dávných dob chytali vlky, jichž bylo po hustých lesích vysočiny velmi mnoho. Na dně jámy leželo dítě, šťastná matka chlapce vytáhla, sice žil, ale ruku i nohu měl zlomenou a na těle mnoho zranění.

Doma jej ihned uložili do postele a poslali pro lékaře. Přes všechnu péči chlapec chřadl a chřadl, vypadalo to, že vše bude mít špatný konec. Lékař nedával chlapci naději že dožije rána.

V noci však přišla za matkou ona žena podruhé, poradila jí, aby hocha vykoupala ve studánce v údolí. Žena to ihned provedla a chlapec se uzdravil. Zeman z vděčnosti nechal postavit kapli svaté Anny na místě vlčí jámy a kapli svaté trojice u léčivé studánky v údolí.