Zkamenělé stádo

Do kraje přišel podzim, po stráních létalo babí léto a barevné listí ze stromů. Děti na kopcích kolem Nového Veselí pouštějí draky, pasou kravky i kozy a pečou brambory v popelu.

Jen pasák Štěpán je smutný, jemu se stádo vždycky rozuteče a nemůže jej sehnat dohromady. Je proto často terčem posměchu a urážek. Děti se mu smějí, pokřikují a pak utečou. Zase se mu dobytek rozbíhá a on jej nemůže po stráních sehnat dohromady.Vzteky udeří pasáckou holí do staré lípy a vykřikne:

„Bodejž byste, pakáži zkameněli!“ A najednou je ticho, zvonce krav a býků už nejsou slyšet, místo živých zvířat stojí v trávě jen velké kameny. Celé Šťepánovo stádo tak jak bylo zkamenělo.

Pasák je nešťastný, zláme svou dlouhou hůl a lituje ktetby, kterou nevědomky přivolal. Nejde to však zvrátit zpět, z kamene živého tvora zpět neudělá.

Čas utekl jako voda, nešťastný Štěpán již dávno zemřel, stádo však zůstalo. Sníh, déšť a vítr smazal již podobu zvířat a tak zbyly jen mohutné kameny, rozeseté všude na novoveselských stráních. Moudří lidé vypravují, že kameny sem v dávné době ledové přinesl ohromný ledovec a proto se nazývají kameny bludnými.