Zkamenělé stádo

Do kraje přišel podzim, po stráních létalo babí léto a barevné listí ze stromů. Děti na kopcích kolem Nového Veselí pouštějí draky, pasou kravky i kozy a pečou brambory v popelu.

Jen pasák Štěpán je smutný, jemu se stádo vždycky rozuteče a nemůže jej sehnat dohromady. Je proto často terčem posměchu a urážek. Děti se mu smějí, pokřikují a pak utečou. Zase se mu dobytek rozbíhá a on jej nemůže po stráních sehnat dohromady.Vzteky udeří pasáckou holí do staré lípy a vykřikne:

„Bodejž byste, pakáži zkameněli!“ A najednou je ticho, zvonce krav a býků už nejsou slyšet, místo živých zvířat stojí v trávě jen velké kameny. Celé Šťepánovo stádo tak jak bylo zkamenělo.

Pasák je nešťastný, zláme svou dlouhou hůl a lituje ktetby, kterou nevědomky přivolal. Nejde to však zvrátit zpět, z kamene živého tvora zpět neudělá.

Čas utekl jako voda, nešťastný Štěpán již dávno zemřel, stádo však zůstalo. Sníh, déšť a vítr smazal již podobu zvířat a tak zbyly jen mohutné kameny, rozeseté všude na novoveselských stráních. Moudří lidé vypravují, že kameny sem v dávné době ledové přinesl ohromný ledovec a proto se nazývají kameny bludnými.

další varianta pověsti

Podobná pověst se vypravuje také v Čejově u Humpolce. Tam šlo o obecního pasáčka Kubu, ten jednoho dne pásl ovečky a nevedlo se mu. Zvířata se zabíhala, utíkala, ani věrný ovčácký pes nic nezmohl. Pak už se Kuba naštval a křikl:

„Čert aby vás vzal, prokleté potvory!“ A to neměl dělat, uslyšel ránu, ucítil pach síry a když se vzpamatoval a koukal po svěřených zvířatech, viděl místo nich jen kameny.

A na skále, kde seděl bylo čertem vyražené kopyto. Od té doby se těmto kamenům říká Zkamenělé ovce a skalce, kde pasáček seděl pak Čertovo kopyto.