V místech kde dnes stojí Dobronín býval za starých časů velký dvorec. Žil zde zeman, jenž měl na starost okolní samoty. Lidé museli na jeho dvůr nosit každé vejce, které jejich nosnice snesli. Statkář jim neodpustil ani jedno vajíčko, často vyjížděl mezi lid a odevzdávání vajec kontroloval. Ne nadarmo se usedlosti začalo říkat Vaječný dvůr.
Tento zeman měl čtyři syny. Mezi nimi byla ale zlá krev. Jeden druhého nesnesl. Marně jim otec domlouval, marně prosil i trestal. Pak mu došla trpělivost, vzal tři nejstarší chlapce a odvedl je na louku k lesu na dohled od statku. Tam, podél stromů byly ve velkých rozestupech tři studánky. Otec pravil:
„Protože se vzájemně nesnesete, postavíte si každý svůj dům u jedné studánky. Dřevo i kámen na stavbu zajistím já. V mém dvorci zůstane pouze váš nejmladší bratr.“ A jak řekl, tak se také stalo.
Tyto tři nové domy spolu se starou usedlostí dali vzniknout obci dnes známé jako Dobronín.