Poklad ve špejcharu

V Habrech žili dva manželé, přebývali v malé chaloupce na podezdívce ke které byl vzadu připojen špejchar. Oba velmi toužili zbohatnout a tak, když se dozvěděli z kronik a rodokmenu, že jejich předci kdesi v domě ukryli poklad, neměli stání.

Ptali se sousedů i ostatních lidí, jak by nejlépe mohli bohatství získat a jedné rady uposlechli. Mají prý se sedm dní chodit modlit do míst, kde má být poklad ukryt. Nesmějí však po celou dobu modlitby promluvit, ani se ohlížet. Kde jinde by měl být poklad uschovaný, než právě ve špejcharu za domem.

Když se manželé začali prvního dne modlit, přiběhli náhle dva ohromní černí psi, vrčeli, štěkali a běhali okolo. Ale ani jeden z modlících se nijak nereagoval. Po sedm dní tam psi při modlení pobíhali a nejhůř dělali v poslední, sedmý den. Manželé všechno vydrželi, když o půlnoci s modlením přestali, všude se objevily kádě s penězi a zlatem.

Oba užasle zírali na všechno to bohatství, neschopni slova. Jenže špejchar byl starý a mezi prkennými stěnami prosvítala žlutá záře zlata a mincí do černé noci.

Sousedé se seběhli, protože mysleli, že hoří. Všude byl zmatek a křik a v tom shonu se kádě znenadání propadly do země a vícekrát je nikdo nespatřil.