O velikém smrku

Nedaleko Dobré Vody, poblíž cesty k Lučici stál mohutný smrk a pod ním stavení. Žili zde dva bratři, Josef a Jan.

Josef byl hodný, tichý a pracovitý. Zato Jan právě naopak líný a zlý. Byl tak lakomý, že svého bratra dokonce okrádal a peníze si schovával.

Marně Josef svému sourozenci domlouval, prosil jej, aby pracoval a polepšil se. Nic nepomohlo. Jan se mu jen poškleboval. Jednou, když Josef pracoval tak lenoch ležel na zahradě a oči mu spočinuly na velikém smrku.

A mám to, řekl si. Strom pokácím, a dřevo dobře prodám, to bude peněz! Večer přednesl svůj plán bratrovi a chtěl po něm, aby strom skácel.

„Nikdy. Smrk tam stál už za našeho otce, nevzpomínáš si, že nám říkal, abychom jej nikdy nekáceli?“ Josef považoval celý spor za vyřešený a ráno odešel pracovat na pole. Když tu náhle, co to slyší, praskání dřeva a smrk u jejich chaloupky se řítí k zemi.

Zadýchaný Josef doběhl ke stavení a pod mohutným kmenem stromu uviděl tělo svého lakomého a zlého bratra rozmačkané na padrť.