V dávných dobách žil na hradě Lipnice rytíř Samson. Byl velmi zlý a krutý, báli se ho všichni, od služebnictva, až po lid v podhradí. Tento ničema dal v pevné kamenné věži zbudovat železem okované dubové dveře se zámkem, který šel odemknout jen zvenčí. Klíč nosíval rytíř na krku pod brněním.
Večer, když se začalo šeřit vyjížděl do okolních lesů a polí, aby pátral po osamělých dívkách. Když se mu poštěstilo a nalezl svou oběť, uchvátil jí a odvezl na koni do hradu. Tam jí zavřel do věže a s nebohou dívkou si užíval dokud jej neomrzela. To jí pak zavraždil a hodil do hladomorny. Tak to šlo stále dokola.
Jednoho večera zas Samson vyjel na koni do lesů a pátral po kořisti. Dojel až k levému břehu řeky Sázavy a tam nalezl dívku trhající luční kvítí, zamířil k ní a stačila chvíle aby nebohé děvče leželo přehozené přes koňský hřbet a rytíř uháněl zpět na hrad.
Projel branou a hned zamířil k věži, stáhl dívku z koně, odemkl dveře a chtěl jí uvrhnout do temnoty věže. Děvče se ale nechtělo dát a snažilo se rytíři vytrhnout, jak spolu zápasili dostali se oba až dovnitř, za práh pevných dveří.
Možná to byl průvan, možná nějaká vyšší moc, to už nikdo nezjistí. Podstatné je však to, že dveře se zabouchli. Samson držel v jedné ruce dívku za vlasy a v druhé klíč. Kopal a tloukl do dveří, sám je nechal okovat aby byly pevné a nezničitelné. Křičel o pomoc, nikdo jej však neslyšel. Za své zlé skutky zemřel hladem a nevinné děvče bohužel s ním.