O zazděných milencích

V dobách dávno minulých vládl na hradě Lipnici Čeněk z Vartenberka se svou ženou Kateřinou z Landštejna. Kateřina se však nešťastně zamilovala do pána z nedalekého hradu Orlík u Humpolce, Jindřicha z Dubé.

Nějaký čas se dařilo milencům svůj vztah tajit, ale Čeněk se přesto o nevěře své ženy dozvěděl. Nechal Jindřicha zavraždit a jeho tělo dopravit na Lipnici. Ani Kateřina neunikla krutému trestu. V hradní kapli byl pro tento účel vytesán mělký výklenek pro Jindřichovo tělo. Vedle něj byla postavena Kateřina a zaživa zazděna se svým mrtvým milencem.

O mnoho let později se nalezl v kapli výklenek, v kterém stáli dvě lidské kostry, z nichž jedna měla na sobě zbytky zrezivělého brnění…

Další varianta pověsti:

Na hradě Lipnici vládl kdysi rytíř, byl zlý a přísný, poddaní jej nenáviděli pro jeho lakotu a pýchu. Měl však jedinou dceru, Adélku, ta byla pravým opakem svého otce, hodné děvče ušlechtilé povahy. Však také měla mnoho nápadníků, ale její otec pravil, že jí provdá jen a pouze a šlechtice.

Zatímco rytíř hledal dceři ženicha, ta se mezitím sblížila s mladým a statečným panošem Zdeňkem. Oba se do sebe zamilovali.

Pak, jednoho dne se na Lipnici sjelo velké množství šlechticů a rytířů. Jednomu ze synů mocného knížete se zalíbila i Adéla. Požádal tedy o její ruku. Lipnický pán byl zájmem velmože polichocen a dceru přislíbil. Avšak Adéle se mladý, nevychovaný knížecí synek nelíbil. Pověděla to tedy otci, ale ten o tom nechtěl ani slyšet. Připravovala se tedy zásnubní hostina, Adéla se ještě naposledy chtěla rozloučit se Zdeňkem a vytratila se tedy za ním, do nedalekého sadu. Tam je přistihl Lipnický rytíř. Okamžitě chtěl mečem ztrestat Zdeňka, ale děvče tomu vlastním tělem zabránilo. Vyhnal tedy mladého panoše s tím, že se nesmí k hradu přiblížit.

Po zásnubní hostině vycházela Adéla z hradu jen málo, toužila po svém milém, který byl někde daleko. Netušila však, že Zdeněk z Lipnice neodešel, ukryl se v Bílé věži, hladomorně nedaleko od hradu. Lidé se toho místa báli a nikdo tam nechodil. Adéla při jedné ze svých vycházek zašla i k věži a od vchodu uslyšela volání:

„Adélo, Adélko.“ Byl to Zdeněk. Milenci se přislíbili, že společně z Lipnice prchnou. Adéla si zabalila pár věcí a ve večerním šeru vyrazila k Bílé věži. Toto počínání však neušlo jejímu otci a s ozbrojenci vyrazil za ní. Zdeněk byl přemožen, i když se urputně bránil.

Rytíř ve své zlosti nad nevydařeným sňatkem a drzostí panošovou dal oba milence zazdít v kobce pod Bílou věží, kde zemřeli hladem.

Ani zlý Lipnický pán již na světě dlouho nepobyl, začal svého krutého činu litovat, až jednoho rána zemřel.