Pod starým nádražím v Pohledu leží Panská louka. Dříve prý patřila sirotkům, dětem kteří přišli o oba rodiče. Správce zdejšího panství - zlý vrchní Šaufler však sirotky u soudu o louku podvodem připravil.
Hospodařil na ní tedy sám. Povídá se, že každý rok, když se začne louka sekat, tak přijde bouřka a silně prší. Déšť jsou prý slzy nešťastných sirotků, které slý správce připravil o jejich majetek.
Na dolním konci Sirotčí louky bylo několik rybníčků. Povídalo se, že jsou bezedné, protože neměly ani přítok, ani odtok. Za dávných dob prý jel kolem jednoho z nich sedlák s povozem. Kůň se splašil a muž i s nákladem a celým vozem sjel do jednoho z nich. Těla sedláka ani jeho koně nebyly nikdy nalezeny.
Vyprávělo se i o dalších nešťastně utopených lidech. Obyvatelé se rybníků báli a snažili se jim zdaleka vyhnout.
Poznámka: Tato pověst má pokračování zde: Vrchní Šaufler