Zkamenělé dcery

Poblíž Želiva, nad Březinským mlýnem v lese, ční k nebi sedm osamělých skal. Je tomu již mnoho let, kdy ve mlýně žilo sedm krásných, ale lakomých a zlých dcer zámožného mlynáře. Mlýn byl bohatý a sedm děvčat nikdy nepoznalo bídu, právě naopak, posmívali se chudým lidem a opovrhovali jimi. Byly to zlé dívky. Nikdy nedaly almužnu ani nemocnému, chudému dítěti.

Na nuzné lidi často pouštěly psy, i na zmrzačené, kteří nemohli utéci. Případní ženiši, kteří do mlýna přišli na námluvy se potázali se zlou. Lidé se začali dcerám i mlýnu vyhýbat, mleči vozili své obilí raději jinam.

Jednoho temného večera přišel do mlýna žebrák, stařeček s dlouhým vousem, nebyl zdejší, jinak by se mlýnu zdaleka vyhnul. Dívky se muži vysmály a pak na něj poštvaly psa. Dědeček tak, tak utekl. Pak jen zadýchaně zahrozil pěstí směrem k mlýnu a jeho postava, jakoby se rozplynula v mlze.

Ráno odešly dcery do města a mlynář je marně vyhlížel. Pak si toho všiml, u lesa spatřil sedm skal, které tam včera nebyly. To určitě stařec zaklel jeho dcery do kamene, tak se jim odvděčil za jejich zlobu a to, jak zle se chovaly ke svému okolí.

Od těch dob se skalám říká „Sedm panen.“