O světylách

Hospodář šel se svým synem z Veselého Žďáru. U Okrouhlice si vzpomněli, že by si mohli cestu zkrátit přes les. Jenže byla tma jak v pytli a oba cestovatelé se v hlubokých lesích ztratili.

Už to vypadalo, že budou muset přečkat noc pod korunami stromů, když hospodář zahlédl v dálce malé světýlko. Na nic nečekali a vyrazili k němu. Domnívali se, že je to kdosi z Okrouhlice s lucernou. Náhle se vedle světýlka objevilo další a začala se k oběma poutníkům přibližovat. Noční cestovatelé dostali strach, světýlka je lákala, aby se vydali za nimi a oba raději poslechli. Kráčeli jako očarovaní ve stopách kouzelných světýlek.

Na poslední chvíli si pantáta všiml, že stojí na břehu hlubokého potoka, kam je světýlka chtěli zavést. Na nic nečekali a oba se dali na útěk, světýlka za nimi, hnali je přes louky a pole, až oba poutníci vyčerpáním nemohli dál. Zalehli tedy na zem a do svítání se ani nehnuli.

Pak přišlo ráno, slunce se pomalu vyhouplo nad lesy a probudilo znavené cestovatele. Po světýlkách nebyla ani památka, oba byly zachráněni.