O kocourovi

V Lučice se nachází Holendův dvůr. Jednoho dne se tam zatoulal černý kocourek, malý a hubený. Začali jej tedy krmit a přivlastnili si ho. Kocourek se nejprve bál, jen se potuloval kolem, pak se ale odvážil i dovnitř a za nějaký čas už ležel za pecí.

Pěkně rostl a sílil, vybíravý nebyl, jen kravské mléko nepil, to nedělá kočkám dobře. Za chvíli z něj byl veliký urostlý kocour a myši se stavení zdaleka vyhnuly.

Jednoho dne se Holendovy děti vyrazili koupat k Bártovu rybníku. Bylo horké letní odpoledne a čistá hladina přímo lákala k vykupání. Kocour šel s dětmi a z dálky na ně hleděl, jak se ráchají v osvěžující vodě. Děti na kocoura pokřikovali, aby šel za nimi, do vody.

Náhle, jakoby jim rozuměl, se černý kocour rozeběhl a skočil ze břehu do vody, ale místo něj se vynořil zelený vodník! Děti se samozřejmě polekali a s křikem utíkali zpět do statku. Kocoura už nikdy potom neviděli.