O zkáze hradu Ronovce

V hlubokých lesích, nad Břevnickým potokem, na skalním ostrohu kdysi dávno stál kamenný hrad Ronovec, v celé své kráse a pýše. Pověst praví, že v těch dobách se pán z Ronovce zamiloval do dcery šlechtice z nedalekého hradu Lipnice. Lipnický však jejich vztahu nepřál a pro jistotu chtěl nechat svou dceru převést z kláštera v Pohledu, kde byla vychovávána, do Prahy.

Ronovecký se to ale včas dozvěděl a se svou družinou počkal u Habrů, až budou dívku odvážet. Snadno přemohl stráže a odvezl milenku na svůj hrad. Oba se těšili, že zde budou moci spolu v klidu žít.

Když se pán z Lipnice dozvěděl, co se stalo, neváhal ani chvíli. Sebral všechny zbrojnoše, co na hradě měl, najal žoldnéře a lapky z širého okolí a s početným vojskem vyrazili na Ronovec. Oblehli hrad, ale oba mladí milenci žádali Lipnického pána, aby zanechal boje, vzal je na milost a požehnal jejich lásce. Lipnický však zatvrzele odmítal.

Ronovecká posádka neměla nad několikanásobnou přesilou žádnou šanci, brzy byly prolomeny pevné hradby a hrad zapálen.

Pán z Ronovce, který se do této chvíle aktivně účastnil bojů, vystoupil se svou milou na vysokou věž. Z ochozu opět žádali Lipnického, ten však, stejně jako předtím, odmítl. Tak mladí milenci skočili z věže dolů, do hořících trosek hradu. Tímto skončila jejich krátká láska a zároveň v plamenech zanikl i hrad Ronovec.

další varianta pověsti

Na hradě žil ovdovělý rytíř s krásnou a milou dcerou, jmenovala se Milada. Dívka měla mnoho nápadníků, ale milovala jen jednoho – mladého Lažanského, seznámila se s ním již v mládí, kdy chlapec se svým otcem hrad často navštěvovali.

Jeden z odmítnutých nápadníků byl i loupeživý rytíř Raubštejn. Ten potom, co Milada pravila, že si jej nevezme, pohrozil, že se jí zle pomstí. Otec měl o dívku strach, plánoval tedy, že ji nechá odvést do Pohledu a ukryje v místním klášteře. Raubštejn se ale o plánu dozvěděl a družinu ronoveckých přepadl. Ozbrojenci se však loupežníkům ubránili a ustoupili zpět do hradu. Otec Miladin musel poté narychlo odjet s velkou částí svých mužů do Prahy a toho loupeživý rytíř opět využil, přitáhl ke hradu a oblehl jej. Vyzval Miladu, aby si jej vzala a odešla s ním, že pak obléhání nechá, jinak že z Ronovce nezbude kámen na kameni.

Milada odmítla a připravila se i s oslabenou posádkou na obranu hradu. Přesila byla však velká a obrana nevydržela. Když to Milada spatřila, vystoupila na nejvyšší věž a vrhla se do hradního příkopu, aby nepadla loupežníkovi do rukou. Raubštejn, rozezlen touto skutečností hrad vzteky vypálil a pobořil.

Miladin otec po návratu z Prahy nalezl svůj hrad v troskách, nejvíce jej ale ranila smrt dcery. Raubštejnovi přísahal krutou pomstu. S vojskem vytáhl proti loupeživému rytíři, jeho hrad dobyl, spálil a srovnal se zemí. Raubštejna pak sám zabil. Po hradu nezbylo ani památky, snad jen jméno vesnice Rouštany, která zkomoleně připomíná, kde Raubštejnův hrad stál.