Šlakengrunt se říká místu blízko Pohledu, pod lesem Panina, kde se stáčí Simtanský potok. Je tomu již dávno, co zde stával statek. Pracoval v něm mladý pasáček, který vždy ráno vyháněl stádo na louky. Jednoho dne se však stalo, že se ovce ani kravky nevracely, rozutekly se po lesích a loukách. Mladík se je marně snažil sehnat zpět. Na statek se vrátil až za tmy a sám.
Statkářka již vyhlížela své stádo a spatřila, jak se vrací pasáček sám! Byla to stará zlá žena, vdova po hodném statkářovi. Rozkřikla se na chlapce, nadávala mu, proklínala jeho i celé stádo, vyhrožovala, hoch se jen stěží bránil. Žena jej vyhnala zpět do lesů hledat ztracená zvířata. Ještě dlouho za ním křičela do tmy, celá se klepala, rudla v obličeji, nemohla popadnout dech. Pak se na zápraží skácela k zemi! Bylo to z rozčílení, na místě bylo po ní, dostala mrtvici, trefil jí šlak! Proto ten název – Šlakengrunt.
Pověst má ale pokračování – pasáček nemohl ztracená zvířata najít, hledal celou noc i následující den. A nenacházel. Pak, na stráni u lesa spatřil podivné bílé balvany, které neznal. Až nápadně se podobaly sedícím a ležícím kravám a ovcím. Po kletbách zlé ženy asi celé stádo zkamenělo!
Od těch dob se místům říkalo „U zkamenělého stáda“. Poblíž potoka u lesa a ve stráni jsou ještě dnes k vidění velké kameny - zbytky zkamenělého stáda, ale samotný statek zanikl v husitských válkách.
Poznámka: Zde je podobný příběh: Zkamenělé stádo