O lucerně

Severozápadně od Čejova leží víska Budíkov. Pantáta z Čejova se vypravil pozdě večer pro vodu ke studánce na louce. Byla letní noc a měsíc se skrýval za mraky. Znenadání směrem od Budíkova probliklo světélko. Pantáta se domníval, že ke studánce míří zároveň někdo od z vedlejší vesnice.

Jaké bylo jeho překvapení, když došel na místo a tam spatřil lucernu! Nikdo jí ale nenesl, volně se kymácela v letním vánku. Pantáta se vylekal, na nic nečekal a vzal nohy na ramena. Lucerna mu však byla v patách, pronásledovala jej až k chalupě do Čejova. Vystrašený muž před ní přirazil dveře, ale přízrak se dostal dovnitř. Pantáta se tedy schoval pod postel a čekal, až staršidelná lucerna zmizí. Ta ale zůstala ve světnici až do rána, jakmile do chalupy nakoukly první sluneční paprsky, bezestopy zmizela.

Vystrašeného muže již po setmění na louky mezi Čejovem a Budíkovem nikdo, nikdy nedostal.