O ztracených zvonech

Severně od Nového Města na Moravě leží velký rybník Medlov. V bahně na jeho dně se kdysi našli čtyři velké stříbrné zvony, to jak a proč se tam dostali je popsáno jinde. Zvony byly umístěny na kostelní věž v Novém Městě. Krásný hlas zvonů se rozléhal široko, daleko a lidé přicházeli ze všech měst a vesnic v okolí, aby si jej poslechli.

I v daleké Jihlavě prý zaslechli zvonění a vydali se tedy do Nového Města. Tam, na radnici, seděli u stolu s Novoměstskými radními a nabízeli jim za zvony nesmírné bohatství, prý na co jsou takovému malém městu čtyři velké, stříbrné zvony a podobně. Novoměstští však nechtěli ani slyšet, odmítali dary, stříbro i zlato, za nic na světě nechtěli dát své zvony. Zajistí jejich městu věhlas široko daleko. Jihlavští tedy odešli s nepořízenou.

Několik dní potom se v Novém Městě konal májový trh, sjeli se lidé z celého okolí, na náměstí byla hlava hlavě. Když, tu náhle, v pravé poledne se ozval křik:

„Hoří!“ Nastal zmatek, na severním konci města stoupal k obloze černý dým. Kupci utíkali z města, místní zas k ohni hasit. Jen co tam doběhli, znova křik.

„Hoří, hoří!“ Tentokrát plameny šlehají z druhého konce města. Je květen, teplo a sucho, dřevěné domy a slaměné střechy jsou v jednom ohni.

Celé Nové Město tenkrát lehlo popelem, včetně kostela. Všechny čtyři zvony se v tom žáru roztavily a stříbro prý tenkrát teklo po celém náměstí. Žháře se najít nepodařilo, ve městě bylo na trzích mnoho lidí, mohl to být kdokoli z nich. Hlavní podezření však padlo na jihlavské, čin jim však nikdy nebyl dokázán.

Roztavené stříbro bylo opatrně, kousek po kousku posbíráno a zvony ulity nové. Jejich hlas však již nebyl tak pěkný a nenesl se do takové dálky jako hlas původních zvonů z Medlova.

Poznámka: Této pověsti předchází příběh z Fryšavy, O stříbrných zvonech