O rybáři

Jistý děda z Lučice byl nadšený rybář, lovil snad ve všech potocích kolem vsi a lesních tůních. Rád také chodíval pytlačit, k nevoli mlynáře, do Bártova rybníka.

Jednoho dne seděl na břehu v hustém křoví, slunce již pomalu zapadlo a čekal na svůj úlovek. Pozorně sledoval splávek na klidné hladině a trpělivě vyčkával.

Když tu náhle do vlasce něco jemně ťuklo, děda se připravil a pak už jen splávek zmizel pod hladinou. Rybář zabral, dobu trvalo, než dostal úlovek ke břehu. Ale stál za to, kapr mohl mít tak patnáct kilo, možná více. Děda jej ani na břeh nemohl dostat, jak byl těžký. Nakonec se to ale podařilo. Než se stařík stačil na úlovek vynadívat, tak sebou kapr mrskl a byl zpět ve vodě.

Děda neváhal, vyhrnul nohavice a hurá za rybou. Když stál po kolena ve vodě nestačil se divit svým očím, tam kde před chvíli plaval veliký kapr, stojí vodník.

„Ještě krok dědo a zle se ti povede, tady jsem pánem já!“ Stařík na nic nečekal, vyběhl z vody, popadl prut a pytlačit u Bártova rybníka jej už nikdo nikdy neviděl.