Nadpis
úvod | pověsti | kontakt | literatura | časté dotazy
TOPlist

(pomocí google)

O ševci a čertovi

Ve Velké Losenici žil svého času chudý a poctivý švec. Jednoho deštivého večera se rozletěli dveře a do světnice vkročil podivný zákazník, v moc pěkném, zeleném mysliveckém kabátku a kloboučku. Zato boty, které nesl v ruce měl prošlapané a samou díru.

„Potřebuji opravit boty, mistře.“ Pravil neznámý. Švec se jen poklonil a řekl, že si pro ně může zítra přijít. Potom pán odešel. Jedna věc byla podivná, venku lilo jak z konve, ale neznámý měl kabát úplně suchý. Švec nad tím jen zakroutil hlavou a dal se do díla.

Boty byly v hrozném stavu, podrážky propálené, jako by v nich chodil po žhavém uhlí. Pod odtrženou patou se něco zalesklo. Švec vytáhl z roztrhané boty zlaťák! Pravý nefalšovaný zlatý peníz. Zuby zkoušel jeho tvrdost a nestačil se divit. Nicméně, zlaťák pečlivě zašil na místo kde jej našel a pozdě do noci opravoval rozbitou obuv.

Ráno, když zákazník vkročil do dveří, byly boty hotové. Pán obdivně prohlédl mistrovu práci a zeptal se, co je dlužen.

„Dva krejcary.“ Odpověděl švec.

„Klidně si řekni o víc, vidím, že boty jsou jak nové.“

„To ne pane, co jsem udělal za to zaplaťte. A váš zlaťák jsem zašil zpět na jeho místo.“

„Inu dobrá, děkuji ti tedy, jsi nejen šikovný, ale i poctivý.“ Pravil neznámý, zaplatil, rozloučil se a odešel. Neuplynul ani měsíc a ve dveřích do ševcovny stojí opět pán v mysliveckém.

„Mistře, bota se mi roztrhla a tvou vinou jsem ztratil zlaťák.“ Obořil se.

„To není možné, vše bylo v pořádku.“ Hájil se švec. Ale pán ukázal roztrženou botu a peníz nikde.

„Škodu mi musíš nahradit.“

„Tolik ale nemám, kde bych já vzal zlato!“

„Kdo mluví o penězích, zaplatit mi můžeš svou duší!“ Vyhrkl myslivec a v očích mu zajiskřilo. V ševci by se krve nedořezal, byl to čert!

„Zítra vám peníze připravím.“ Jen hlesnul vyděšený muž. Pekelník pokýval hlavou a odešel. Nešťastný švec dlouho do noci sháněl drobné, i u sousedů si byl vypůjčit. Ale ráno, když přišel čert ležela na stole pěkná hromádka krejcarů. Cizinec si sedl na židli a dal se do počítání.

„Vše je v pořádku, ale… v noci jsem svůj zlaťák našel.“ Řekl. Ševcovi se pořádně ulevilo.

„Způsobil jsem ti mistře jistě mnoho mrzutostí, vše ti ale vynahradím.“ Pravil a po těchto slovech odešel. Minulo několik týdnů a nic se nestalo, neznámý na svůj slib zapomněl stejně jako švec.

Jednoho dne přišli do ševcovny ze zámku, že se chystá svatba a po mistrovi chtěli boty pro zámeckého pána. Na ničem prý nemá šetřit a běda jak budou tlačit. Tak se švec pustil do díla. Jen co začal, otevřeli se dveře znova. A stojí v nich starý známý v zeleném kabátku.

„Nesu ti něco do řemesla mistře.“ A podává mu dratve na šití. No takové ještě švec neviděl, práce s nimi šla velice rychle. Boty byly za chviličku ušité a ještě mu polovina dratví zbyla. Mistr byl s výsledkem velmi spokojen a odnesl hotovou obuv na zámek. Tam se mu patřičně odměnili a s pochvalou poslali domů. V dobré náladě kráčel švec dolů do vsi a v duchu čertovi ještě děkoval.

Jen co bylo po svatbě, zabušil kdosi na dveře ševcovny. Stáli tam dva zbrojnoši a už píkami postrkovali nebohého ševce směrem k zámku, že se vše dozví.

„Boty se mi hned na prahu kostela rozpadly!“ Vyhrkl na něj kníže.

„Dostaneš pětadvacet ran holí a budeš vykázán z rodného domku i vesnice, běda ti, se tu ještě někdy ukázat!“ A jak řekl, tak se také stalo. Večer přišel smutný švec domů a začal si balit věci, aby mohl ráno opustit rodnou vísku. Když tu náhle před ním stojí čert.

„Nabízím ti řešení, mistře.“ Praví úlisně a podává smlouvu a ostrý brk na psaní. Ve smlouvě stojí, že bude mít zajištěno dvacet let spokojeného života, ale pak bude jeho duše patřit peklu.

„Čerte, proč čekat dvacet let, když mě můžeš mít hned.“ Praví švec překvapenému pekelníkovi.

„Budeme spolu závodit a vyhraješ-li, vezmeš si mou duši hned, pokud vyhraji já, splníš podmínky smlouvy i bez mého podpisu.“ Čert se zachechtal, jistý si svým vítězstvím a přijal nabídku. A švec pokračoval.

„Tak dobrá, budeme soutěžit v šití bot, kdo do rána první ušije boty a přenese je přes práh kostela, vyhrál.“ Nabídl švec. Čert však prokoukl mistrovu nabídku a navrhl něco jiného.

„Pro mě za mě, klidně si šij boty, do kostela je nosit nemusíš, nosit budu já, ale kámen! Stihneš li ušít pěkné boty dříve, než já přinesu velký balvan ze Žákovy hory, vyhrál si.“ Švec souhlasil. Čert se zachechtal a vyletěl oknem směrem ke Žďárským vrchům pro balvan. Netrvalo dlouho a s ohromným kusem skály na zádech si to supěl k Losenici. Kousek před cílem si musel odpočinout a přistál na kopci kousek od vesnice, na Peperku. Když mu to došlo…

Ševci přeci zbyla polovina dratví! Botu bude mít dávno hotovou. Pekelník vzteky praštil balvanem o kopec, nechal jej tam a odletěl do pekla.

Úmluvu však splnil, švec nejen že nemusel opustit rodné stavení, ale od toho dne se mu dařilo jen dobře.


Další varianta pověsti zní takto:

V Havlíčkově Borové kdysi působil kaplan a ten se vsadil s čertem, že odslouží raní mši dříve, než pekelník odnese z Nížkova do Borové velký balvan. Slovo dalo slovo a stalo se.

Kámen byl však příliš těžký i na čerta a ten úkol vzdal. Vzteky mrštil kamenem o vrchol kopce Peperku a uletěl pryč.

Pokud máte k uvedené pověsti jakékoli připomínky, nebo znáte další příběhy z vašeho kraje, neváhejte mne kontaktovat pomocí níže uvedeného formuláře. Dole vyplňte do prázdného políčka výsledek součtu (ochrana proti nevyžádané poště a internetovým robotům). Děkuji.

váš e-mail:

= 2 + 7


Veškeré texty, obrázky, fotky a ostatní obsažené na těchto stránkách podléhají autorskému právu, jejich kopírování a používání je možné pouze s výslovným souhlasem autora. Náměty a inspirace k uvedeným pověstem jsou čerpány z knih a dalších materiálů uvedených na těchto stránkách, pod odkazem literatura.