V Krupském rybníce měli vodníka. Jednoho dne vezli dva rolníci do mlýna obilí na semletí. Ve mlýně složili náklad a jelikož nikam nespěchali tak čekali, až jim mlynář umele mouku. Trvalo to trochu déle a tak se ve mlýně zdrželi.
Pomalu přišel soumrak, ale to už oba nakládali pytle plné mouky na vůz. A než se rozloučili s mlynářem, tak už se setmělo úplně.
Rolníci tedy vyjeli k domovu po hrázi rybníka. Najednou zaslechli od vrby dětský pláč. Na staré vykotlané vrbě sedělo dítě, promočené, zimou se klepalo a srdceryvně plakalo.
Jeden z rolníků, ten mladší okamžitě vyrazil k vrbě, aby dítěti pomohl. Starší jej však zastavil.
„Vždyť je to vodník! Rychle pryč.“ Poručil a práskl do koní. Naštěstí ujeli, kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby se k nebezpečnému stvoření přiblížili.